AutTalk

Příběhy

Marek

"Tajemství úspěchu v životě není dělat to, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme."
(Thomas Alva Edison)

Syn se mi narodil jako zdravý novorozenec. Vážil 2,5 kg a měřil 48 cm. Do dvou let byl v pořádku. Prohlížel si leporela, měl slovní zásobu přiměřenou svému věku. Po dvou letech začal stagnovat ve vývoji. Do tří let věku přestal mluvit úplně.

Po konzultaci s dětským pediatrem jsme byli odesláni k dětskému psychiatrovi, který sdělil podezření na autismus. Ve třech letech už jsem ho pro jeho opožděný vývoj musela přihlásit do speciální mateřské školy. V současné době mu je 14 let a navštěvuje speciální základní školu. Je autista, astmatik a epileptik.

Je smutné, že si domů přinesete naprosto zdravé miminko, vkládáte do něj své plány, naděje.... a pak jenom sledujete, jak se vše postupně ztrácí a z vašeho dítěte se vyvíjí nesamostatný člověk, který je na vás naprosto závislý.

Syn je fyzicky naprosto dokonalý a pohledný mladý muž. Občas se stává, že mu lidé při oslovení už vykají. Bohužel je těžce mentálně retardovaný a namísto slovní komunikace vydává pouze skřeky nebo hýká.

Někdy si říkám, jaké štěstí mám, že si můj syn vybral za mámu zrovna mě. A jak můj život svou přítomností neskutečně obohatil. A jindy se mi chce brečet. To když se zamyslím nad jeho životem a jeho budoucností.

Přesto se synem žiji na maximum. Chodíme do kina, jezdíme na dovolené a užíváme si denních radostí. Nedovoluji jeho handicapu, aby mého syna jakkoliv omezoval. Beru ho jako rovnocenného parťáka a tak ho také vychovávám. Nelimituji ho, ale snažím se ty jeho hranice vždycky o něco posunout.

Díky přístupu, který jsem zvolila, se mi to zatím daří.

Zveřejněné příběhy rodin vyjadřují subjektivní pohled na problematiku autismu, resp. poruchu autistického spektra, přičemž nemusí zcela korespondovat s přesvědčeními a názory nadačního fondu.